Namísto otazníků nad hlavou tam vězí kolečka

Proč se staví na kopcích rozhledny?
Když pro nic jiného, tak je tam bezva výhled.
Dívka vypadala na tu dálku jako bleděmodrá tečka.
Když se přiblížila, tak bylo vidět, že je to automobil.
„To nic, to mne jdou jenom sebrat,“ řekl jakýsi mládenec.
Já si ani nevšiml, že je to auto policistů.
Proč taky?

Mládenec, postavou připomínající tahací harmoniku, si stoupl na ochoz rozhledny a skočil dolů.
Nad hlavou si roztáhl kapesník.
„Pomohlo to?“ ptala se mě paní, která měla zakryté oči, a ještě navíc skloněnou hlavu k podlaze.
„Nevím,“ řekl jsem popravdě.
Měl jsem velkou chuť zmizet na záchodě.
I když jsem nevěděl proč.
Vždyť jsem nic neudělal.
Nebo udělal?

Nechápu proč nejsou na vrcholu rozhleden záchody.
To si stavitelé myslí, že se nás to nahoře netýká?
Jaká nebeská naivita.
„Klid,“ chytla mě paní za ruku, která nejspíš vycítila moje špatné svědomí. „Už svojí krev mají. Nikdo další je nebude zajímat.“
„A co když si budou myslet, že ho někdo shodil?“
„Vždyť měl přece padák,“ řekla ta žena s naprostou důvěrou v onen kapesník.

PS.
Ještě, že dobro vždy zvítězí.