Najdeme tu hranu, co tady zvoní?

Seděli jsme spolu na dřevěném molu velikého rybníka na protilehlých dřevěných lavičkách.
Z mola vedly schůdky rovnou do vody.
Tohle ale nebyl den na koupání.
Kolem se povalovalo žluté listí a z hladiny stoupala pára.
Bylo to krásné ale nebylo to na koupání.
Soused mi vykládal jak se mu zdálo, že s kamarády popíjejí v krásném parku a obrovský jeřáb jim na platu snáší pod nos naplněné poháry.
Tak jsem mu vynadal, že mě se zdá o šachtě, a jemu zase jen o chlastu.

Palcem u nohy jsme zkoušeli jaká je voda.
Byla fakt studená.
Tak kdo by nevyjekl.
No pro někoho je i vyjeknutí cosi co se neslučuje s morálkou.
Co má člověk co jekat?
Snad jedině na houpačkách snů v noční košili.

„Stejně jako už jsem to zapíchnul s rockovejma koncertama, tak jsem teď v sobotu zjistil v jednom baru, že už není proč se hrnout na ty mladý holky, když člověk nechce bejt za šaška,“ pokyvoval soused hlavou s mokrým palcem nad hladinou.
„Bavil jsem se v pohodě, ale někde uvnitř jsem cítil, že už to prostě není ono.“
„Ale stejně si s tou svojí grupou pil tři dny.“
„No to je, ale něco jinýho,“ zasmál se soused. „To je euforie.“

PS.
Lidé se tak rádi fotí s kriminálníky.