To by se to žilo, kdyby...

„Oficiální církev zavrhla adopcianismus, tedy názor o tom, že Ježíš nebyl Bohem od svého příchodu, ale že byl teprve později adoptován,“ řekl soused nad toulavým psem, který se u nás jen tak zastavil.
„Církvi se prostě adopce nelíbila,“ řekl jsem já.
„Nelíbí se jim ani antikoncepce.“
„Nelíbí se jim ani prezervativy.“
„Nelíbí se jim ani sex.“
„Mnohým z nich se však líbí ministranti. DĚJINY církve jsou tak špinavé, že lidé musí mít opravdu víru, aby jim mohli věřit.“
„Kam se jim asi vytratil Bůh?“ řekl soused a přátelsky nakopl psíka.

„Dneska dávat dětem Ježíška je odvaha,“ říkala nám učitelka, co se už nechce učit romsky ani vietnamsky jen proto, aby se tyhle menšiny necítili odstrčené.
„Slyšeli jste, že by některé ty cikánské děti tady mluvili jinak než česky?“ ptala se nazlobeně. „A když se jich zeptám jestli znají nějakou cikánskou písničku, tak na mě koukají a čekají, že ji snad zazpívám já.“
„A ani vnoučatům se o Vánocích nezavděčíte,“ řekl soused.
„Dej bábo! Ale ráda je mám. Jsou to moje zlatíčka,“ dodala trochu smutně.
„Pro masochistu není utrpení utrpení,“ řekl jsem, když odešla.
„Kdekdo vlastní větu, kdybych to byl věděl dřív, tak...,“ dodal soused.

Mluvili jsme o reinkarnaci, a on byl samozřejmě proti, protože by si to musel přeci pamatovat až nakonec řekl: „Tak fajn. Takže v příštím životě si všímej chlapa, co bude pít nejvíc tygra. A to budu já.“
„Třeba už se v té době nebude chlastat!“
„Tak vidíš, že je ta reinkarnace blbost.“
„Je to magie,“ řekl jsem a soused to schválil, že jedině tak.
Jen ten malý toulavý psík na nás koukal divně.

PS.
Třeskly tři výstřely.
Bylo nám to divný, když jsme byli jen dva.