Stojím bos
v tom bahně dnů
a noc dýchá
do mých snů.
Měsíc klouže
po vodě,
jsem starý kůl
ve plotě.
Kořen bolí,
květ to ví,
co jsem neřek’,
i to zví.
Srdce drhne
o svůj takt,
nejde vpřed
jde naopak.
Lotos mlčí.
Jen je tu.
Blues lze hrát
i potichu.

Víš, že tahle se uloží?
Vklouzla do mě, ani nevím jak,
tak jí i já dám něco ze sebe
a budu přitom nejen cítit, ale i tiše naslouchat*
07.01.2026 22:49:44 | cappuccinogirl