tisíc a jedna noc...

Tady, kde orientální bazar

voní sluncem zralým v dlaních,

azur tiše zrcadlí se

na kupoli Gur-e-Amír.

 

Tady, kde pýcha Chórezmu

v šerbetu máčí prsty snů,

šeptem se rodí pohádky

tisíce a jedné noci.

 

Tady, kde unavený velbloud

smočí rty v prameni –

jako by se dotkl svatosti,

v Zindanu se den tiše šeří.

 

Mešity v touze ruce zvedají,

když smutní z dávného odloučení

tisíce krásek, co tančí

v rytmu samarkandských nocí.

 

Noc v šikmých očích

taví svíce hvězd.

V labyrintech zorniček příběhy se skrývají,

co v srdci ticho rozpraví.

 

Půlnoc hořkne jak mandle,

však sladké bude svítání.

K východu unaveně oči mhouří

starý, šedivý minaret …

Obrázek vytvořen pomocí AI