Kód lásky

Jak šepot, linou se mými neutrálními spoji
konexe paměti — na život bez konce,
či bez počátku.
Pomalu formují se v šiku…
Na památku.

Obrazy krajiny krásné,
přírody bez doteku lidského vlivu.
Oslňující příval — kombinace jedniček a nul…
Kdesi v toku dat a informací
tvoří se obraz světa, který kdysi jsem znal.

Kryptografie a kód komprimace
vztahují svou ruku k pocitu okamžiku,
toužíce vybavit si v mysli každou větu
kterou jsi mne oslovila.

A na prázdném místě černého pozadí monitoru
se vynořila vzpomínka:
1101100 111111 111111 1110011 1101011

(Pozn. V binárním kódu Láska)