Kupodivu

Kupodivu svíčka
naše stále hoří
a ty se mi dvoříš,
ač blednou tvá líčka.

Kupodivu touha
v srdci stále plane,
ač je rozlámané
a už se jen rouhá.

Kupodivu pálí
mě slzy ve tvých očích,
však mě si nezotročí(š),
radši zmizím v dáli.

Kupodivu je tu
samota a tíží,
když od tebe se plížím,
neb ráno vládne světu.

Kupodivu svíčka
naše dohořívá,
v duši mé se stmívá
a smutek si hýčkám.