Pan učitel

Ráno.Půl hodina před začátkem nového školního roku….
Podsaditý novopečený učitel obrýlený do tlustých brýlí, s košilí vtaženou do širokých kalhot a vázankou, přešlapuje ve svém malém kabinetu.Potí se a divoce gestikuluje s nepoužitou křídou…

„Milí žáci…..
Ne, to ne….
…..Milá třído….
Ne, to už vůbec ne.To nejde tahle.Hned je zobecňovat, kolektivizovat, paušalizovat, sjednocovat, zestádovovávat….
Ne!Tak jinak….třeba….Ne.
Kamarádi!
Ne!Familiérní.Moc…přespříliš
Drazí…
Laciné.Podbízivé….
Žáci a žačky…žačky?....žákyně?
Oslovujeme, voláme :žákyně….
Ne!ne!Ne!....Neeeee!
Proč?Proč já?Proč je tak těžké dnes komunikovat s novodobou mládeží?Ve světě internetů, televize, mobilních telefonů?Proč je těžké dnes chápat někoho, kdo hltá knižní dobrodružství?Toulá se v hlubinách moří Julese Verna?......Dokáže vysvětlit Bernoulliho rovnici.Zná úskalí kysličníku fosforečného….Dovede vysvětlit a užít v praxi Lorentzovu rovnici!Zná Přemyslovce!!!...
Copak z něj činí něco méněcennějšího, když nehoví lehsedům a dřepům?fotbalu a volejbalu?šplhu na laně, šplu na tyči, skoku o tyči??běhu na sto metrů????…
Ne!jen se takovým smějte.Ukazujte si na ně!
Shazujte ho!!
...
Shazujte ho přede všemi!
Shazujte jeho brýle!!!!
Prstem!Prstem si na toho ubožáka ukažte!!!!
Napřimte paže a z plných hrdel se smějte!!!
Bando!
Vy!...
….zmetci!!
Ale já vám ještě ukážu…
Já vás budu titulovat!
Kárat!
Trestat!!!
Smát se a napřimovat paže k posměchu!Teď to budu já, kdo se směje naposled, kdo je pánem!
Parchanti!Vám ještě dám vojnu.Za to všechno a za ty brýle hlavně!!!
Jen se těšte!!!
Třeste!!!!“

Malý podsaditý učitel s tlustými brýlemi právě rozdrtil rozlomenou křídu v rukách.Po rudě rozpálenem čele stéká čůrek potu.Chvějě se zlostí….
Zvoní poprvé
Otírá pot ze silných dioptrií.Z hluboka dýchá.Rukou si masíruje temeno hlavy, hladké jak koleno…
Rozvazuje vázánkua odhazuje ji na stůl.
Zvoní podruhé

Náš hrdina vyráží kupředu.Směrem 4.B.