Oříšek

Anotace: Příběh o víně a jeho chuti.

Občas se mě Albert při chutnání vína ptal: „Eli, cítíš tam ten oříšek?“
Přiznám se, že ač jsem se snažila navnadit své chuťové pohárky, chuť oříšku jsem ve víně necítila. Jenže Albert byl neodbytný a stále dokola se ptal: „Cítíš tu chuť?“
Někdy mě tím svým zarputilým chování štval, ale i když jsem se snažila sebevíc, oříšek jsem ve víně nenacházela. Občas mi přišlo líto, že mé chuťové pohárky stávkují, ale jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Albert byl smutný, díval se na mě těma svýma zelenýma očima a já věděla, že touží po nevyřčené větě: „Ano, cítím tam oříšky.“
Když se stejná situace opakovala už po několikáté, zželelo se mi jeho zasmušilého pohledu a vítězoslavně jsem pronesla: „Ano, konečně cítím oříšky.“
Jeho oči se rozzářily jako slunce na nebi, usmál se na mě tím nejhezčím úsměvem, zatímco já jsem začala pociťovat horkost ve tváři, neboť jsem si vůni oříšků vymyslela, abych mu udělala radost.
Co na tom, že jsem zalhala, snažila jsem se přesvědčit sama sebe. Nikomu jsem svou malou lží neublížila, ba naopak, udělala jsem člověku, kterého miluji, radost. Od té doby se mě už na oříšky neptal, neboť jsem občas při pití vína pronesla: „Oříšek!“
Uběhlo pár let a na oříšky se mě Albert už neptá, protože se z nenadání vytratil z mého života. Dokonce jsem na chuť oříšků na čas zapomněla.
Ale ne na dlouho.
Nedávno jsem navštívila Maďarsko, oblast Somló, a ve sklepě mezi dubovými sudy chutnám víno a hned při prvním doušku cítím známou chuť. Převaluji hlt vína na jazyce a snažím se rozpoznat tu zvláštní, neobyčejnou a povědomou chuť.
„Oříšek!“ vykřiknu spontánně a obrátím se na kamarádku.
„Marti, že je ve víně oříšek!“
Marta se na mě nechápavě podívá a odpoví: „Fakt, oříšek. Jak jsi na to přišla, Elo?“
„Já ani nevím.“ opáčila jsem.
Rychle se otočím k druhé kamarádce, která vínu více rozumí. „Evo, co tam cítíš?“ zeptám se polohlasem.
„Ořech.“ odpoví rázně Eva a já už se jen usmívám a říkám si: „Konečně jsem sama poznala ve víně chuť oříšku. Co by na to řekl Albert? Možná by měl ze mě radost, anebo by mu to bylo spíše jedno. Kdoví.“
Ještě ten den jsem koupila dvě láhve vína s chutí oříšku. Jedna bude pro mě a druhá pro Alberta, pokud ji ovšem bude chtít.