Anotace: …
smrt ti vyzula boty
položila na holou hruď
a ty ses propadal
dech těžkl
neboj se že zakopneš
smrt si tě zavine
do bílého prostěradla
jako do průzračného rána
a sama odnese
ona jediná zná bezpečně cestu
to aby sis o kameny
nezakrvácel chodidla
dlouho zbytečně nebloudil
nepřepadl tě strach
že snad
nedojdeš
pokaždé když to čtu, mi v hlavě naskočí Eva Olmerová a čekej tiše...*
https://www.youtube.com/watch?v=WgKVy9BaMuM
17.01.2022 07:28:08 | Sonador
moc děkuji za tvé vnímání …Sonador… úsměv.Z
18.01.2022 19:21:46 | zdenka
...Nějak mě dojala Tvá básenka....Ji.Vzpoměla jsem si...
15.01.2022 10:58:12 | jitoush
děkuji, Jituško… za tvou empatii..úsměv.Z
18.01.2022 19:22:55 | zdenka
Měl bych se těšit ? :-)) Líbí se mi.
15.01.2022 09:45:52 | Kan
myslím, že není čeho se obávat… děkuji za nakouknutí …úsměv.Z
18.01.2022 19:24:15 | zdenka
Smrt jen vezme člověku světlo... aby se jí nebál.*
14.01.2022 23:32:58 | šerý
krásné … šerý … ty už sis s ní potykal…úsměv.Z
18.01.2022 19:25:23 | zdenka
Těžké..v odlehčení ..kde duše opustí veškerý strach.
Snad je to tak milá Zdeni*
14.01.2022 23:18:23 | jenommarie
věřme tomu…Maruško … děkuji…úsměv.Z
18.01.2022 19:26:11 | zdenka
;) :)
20.01.2022 23:43:43 | jenommarie
Milá Zdeni, u této tvé mi napadlo, že i umírání může být průzračné, když nás ruka bližního na cestě neopustí a teplo jeho dlaní na víčkách láskyplně přikryje. A trochu i slzenka, při čtení.
14.01.2022 23:12:33 | Vivien
děkuji, Vivien… nikdy není člověk sám… ač možná… leckdy se to zdá…úsměv.Z
18.01.2022 19:28:02 | zdenka