A kdy voněl klih

věnuju mému drahému konkubíňáčkovi Frráčkovi
Frrrr....Frrrr....prrrr....bůh suď, bůh suť...

                                                                              foto: Krähenzahn

netypicky dlouhý KOÁN

kdysi já se smál

však můj smích melodií větru jaksi zpych

jak za časů starých Mistrů

kdy pálili čarodějnice a kdy voněl klih

na kontrabasu poprašek květů jív

odváděl pozornost od pěny právě natočených piv

bělobu čistého světla utnula závistivá žluť

může za to Rembrandt že pěna opadla

a kontrabas ztich?

Bůh suď, bůh suť...