Anotace: ...prosba....
Vzpomínáš?
V tom tempu života byla jizva
obzor krvácel, a tak se hojil.
Až přijde čas, najdi mě
strom, ve kterém se mohu ztratit
a pak pak prolne mnou v míze
sluneční čisto.
Stanu se chvějící se hladKostí
pod tvojí dlaní
dotekem obteče tě stříbřitý dech a
světlo zlatého paprsku ve mně
do kořenů promísí se v bezčasí.
Vzpomeneš si? Víš, to milo.

Foto Ji.
Táto atmosféra hojaceho sa obzoru, bezčasia a hladKosti...všetky obrazy, čo sú tu obsiahnuté sa ani nedajú spočítať, iba sa pozrieť hore a vidieť to tam všetko...v korunách stromov a aj vysoko nad nimi, tam je to ukryté...:)*
15.11.2025 23:13:23 | BlueZ
co považujeme za praktické, je každodenní způsob k dosažení štěstí... doteky, světlo... *** a pak nevyjádřitelné stane se skutečností... když takhle zvrátím hlavu, už v tom plavu... smekám! :-))***
15.11.2025 06:16:52 | Iva Husárková
...Mě ten pohled vzhůru nepřestává fascinovat......Ty Ivuško v tom plaveš a u mě by to byl vzlet......tož děkuji ....Ji./úsměv/
15.11.2025 19:19:59 | jitoush
unikátní foto, máš pro to velký cit! *** úsměv pro krásný den, děkuji! ***
16.11.2025 02:46:58 | Iva Husárková
Zástup lidí, zástup stromů v les.
Bá senka na víkend. "Obzor krvácel /a tak se hojil." Ta retro jizva vzpomínky je určující k nadhledu času a obrození lidského vztahu. Tvá dnešní poezie zní údobím romantizmu. Jako bys byla v patách procházek Máchova kraje a našla inspiraci.
Ozvučená poezie, mystický obrázek, jak kořenů prorůstající do šedé zeminy nebe. Co si vůbec od Tebe, podzimní sklizni více přát?
15.11.2025 01:09:53 | šerý
....Když to bylo takové mé milované "stromobytí".....vždyť kost na hlad nestačí,ale
hladkost?Ta buková stříbří a ještě mrká po větvích/úsměv/.....
Tak jsem ráda,žes zachytil.......vždyť to mé "čisto"už víckrát.......a tak nějak po svém se vytratit...jednou......smířená....Ji.
https://www.liter.cz/basne-ostatni-839809-cist
15.11.2025 19:34:27 | jitoush
ačkoli se to na dně země zdá nepochopitelné, v nebi se stromy nedotýkají
15.11.2025 00:53:28 | risker