Tak teď nevím...

...kam jsem to dal, 

kam kam jen, snad jsem jen pospíchal, 

z rukou nic nedával. 

Potom se ošíval, 

škrábal se za uchem, stále se usmíval, 

sklenku si nalíval.

Ztracené svědomí, 

žiji jen s vědomím, 

že už se nikdy nic, 

o sobě nedozvím. 

I Vy si dávejte, 

pozor na výčitky, jsou jako tkaničky, 

protkané uzlíčky.