Nuclear - Alarm - Siren

Nuclear - Alarm - Siren









není úniku z tohohle dokonalého světa
když to proti čemu bojuješ z tebe nakonec udělá svou ikonu
není to takové
jaké to mohlo být ale přesto
je to takové
jaké to být má




dávám sám sobě pocit že už to bude lepší a zůstávám polomrtvý
uvězněný v síti kde má být každý šťastný a spokojený
ale ne tolik aby ho přestalo bavit honit se za větším štěstím
a za uspokojením které
bude vždy po ruce
když zaplatíš
když pro to něco uděláš

jako otrok vlastních leč uměle vytvořených potřeb neumím si to už jinak představit
můžu řídit lokomotivu závodit se speciály nascar na oválu v Homesteadu podívat se na měsíc
do vesmíru
na dno oceánů
můžu být pornohvězda
hvězda
hlavní hrdina velkolepé online akce
když na to mám
když do toho všechno dám





všichni tušíme něco víc
za kulisami moderního světa
není co vysvětlovat stále hledám a stále věřím a něco mezi tím i dělám
ale není to doopravdy je to jen jako
celý čas kdy se věnuju hledání pojebaných cest unikám tomu důležitému
nevím co to je ale cítím to
a nevím jestli to všechno kolem sebe spíš nevytvářím než zakouším
jestli nezaměňuju příčinu za následek
tady si ale zase můžu dělat co chci
relativně
svobodně
růst anebo v růst věřit
je léto
je zima
je to jedno
a už nesundávám oči z očí není proč chodit do zahrady
užívám si to co je a to co mám je to pro co já jsem a proč všechno kolem mě existuje
vlastně se nemám špatně
ale prostě to pořád není ono
víme to všichni
jenom role
která už se mnou bude asi napořád
když se postavíš systému systém z tebe udělá svou součást
nabalí tě na sebe a vstřebá tvé myšlenky
to za co bojuješ
se stane tím
kvůli čemu jsi bojoval
ale možná je jen blbá doba
dny se sčítají a nic se neopakuje
šedivý stereotyp světa ve kterém zítra znamená rok napřed
a včera bylo dnes
přitom je všechno stejné
pevně dané
a jde to pořád z místa a do místa b
a zase zpátky
a nemá to jak přestat
a my to živíme
my to necháváme růst
a já
jsem už unavený
a nechci být ten uprostřed
netušil jsem že to můžu dotáhnout tak daleko a přitom vůbec nikde nebýt


každý kdo se chce ztratit touží být nalezen
každý kdo si myslí že stoupá jen čeká na svůj sestup
člověk je dnes součást lidstva za sklem
kde se ztrácí lidství
černé dny a černí ptáci






ŽIJU PROTO ABYCH ŽIL
NEBO ŽIJU PROTO ABYCH PŘEŽIL

abych přežil svůj život nebo proto
abych žil svůj život


někde tam






jako otrok vlastních uměle vytvořených potřeb neumím si to už jinak představit
můžu řídit lokomotivu závodit se speciály nascar na oválu v Homesteadu podívat se na měsíc
do vesmíru


a víš co
já vlastně nezávodím
já prostě čekám až dokončím jejich závod jako první
neřídím lokomotivu
jenom se vezu a dávám pozor abych nevykolejil
nechci se podívat na měsíc
já už tam v podstatě jsem
ve vesmíru


celé se to odehrává jenom v moji hlavě
když se na to podívám z jiného úhlu
celý svět ten skutečný svět
je taky jenom v moji hlavě
dotýkám se zdí svého bytu ale ten pocit
je jenom v mé hlavě
dotýkám se tvého těla a to tělo
je v mé hlavě
všechno co jsem prožil je jenom v mé hlavě

























ležíš mi u nohou a tváříš se jako pes jenomže jsi jenom přání
opravdu se mi chce vstát a zamávat ti na rozloučenou
vlak už ale zase ujel
letadla odletěla a autobusy tady nejezdí



proč bych se měl řídit tím co uznávají ti které neuznávám
proč se mám svazovat a nechávat to být


proč mi stojíš za zády pokaždé když tě nepotřebuju
a proč toho tolik sníš
když existuješ
jenom v mé
umírající
hlavě

























nevšímej si mě to nejsem já jenom mé druhé já které
je někdy to první a sem tam
to úplně nejvíc poslední
co na světě ještě mám





ven už se nedívám
není úniku
proč se snažit když vím
že to k ničemu nebude
víš
tohle je poslední vzkaz


PRO TEBE

nechal jsem totiž tehdy sám sebe umřít
protože



protože







protože












Autor CoT, 03.07.2018
Přečteno 487x
Tipy 23
Poslední tipující: Druid, ARTeFakty X. Múzy, Móny, bogen, Philogyny1, hanele m., Kett, tall&curly, Iva Husárková, Luky-33, ...
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Myslím, že je to v...
V pohodě.
:)

01.10.2018 21:44:00 | ARTeFakty X. Múzy

...básně nejsou slova, ale to co mi z nich naskakuje za obrazy a pocity v hlavě...tvý texty si hodně vnitřně užívám...jsou fakt síla...a hloubka...;-)

04.07.2018 22:38:34 | bogen

já fakt neumím odpovídat na takovéhle komentáře, ale protože se to tady v tomto případě nějak nahustilo a vidím, že se text líbí, tak teda říkám, že si všímám svých čtenářů a jakýkoliv koment mi dělá radost. když prostě vím, že někdo moje postoje, myšlenky, nápady vnímá jako kvalitní práci, tak mě to hrozně potěší. ale jak říkám, na kladné ohlasy se vlastně nedá dobře reagovat, maximálně poděkovat. a to je podle mě uhozené.
proto ti teď poděkuji :D

04.07.2018 22:50:25 | CoT

..však nemusíš nic víc komentovat...jen jsem ti napsal, že tvý texty rád čtu...takže ti uhozeně děkuji, že tak dobře píšeš...;-D

04.07.2018 22:54:15 | bogen

když někdy je mi to prostě obyčejně lidsky blbé... vypadat jako primadona, která nesestoupí mezi smrtelníky, kteří čtou mé nadpozemské texty..
však rozumíš ;)
:D

04.07.2018 23:02:14 | CoT

...primadony to neřeší..!...mají jiný starosti než pozemšťané...;-D

05.07.2018 21:12:26 | bogen

Tip je nic, četla jsem.

04.07.2018 16:15:40 | Philogyny1

Chtěla bych napsat strašně dlouhý komentář o tom, jak je tenhle text báječnej! Souhlas s předřečníky, že text by si zasloužil větší publikaci a taky oceňuju, jak je aktuální. Fakt jsi zapustil neskutečnou sondu do pocitu ze současnýho světa, resp. do aktuálního lidskýho bytí. Ty první dva řádky jsou pro mě emblémem celý básně a signálem toho největšího zmaru. Řadím si tenhle text k tvým nejlepším (+ 27 hvězd a Polyester molybden):) Závěr fantastickej a krásně dokresluje myšlenku textu. Já už jsem to tady mockrát psala, že ty jsi básník z podstaty, my ostatní si na to jen hrajeme. Ty jím jsi. Nemůžu říct, že ti to závidím.

04.07.2018 13:29:29 | tall&curly

takže.. vlastně skoro to samé co u reakce na bogena. hele, já nejsem básník, nebo si to neuvědomuju. mě prostě baví mluvit o tom, co je kolem a když mě to štve, tak to jde skoro samo. rád si hraju.. tak jestli tohle je podstata básníka, tak teda něco takového snad budu, ale sám si to nezávidím, to mi věř. můj vnitřní svět je chaos a svět kolem mě je něco, co se v něm moc neodráží. nebo tak nějak. no ale stejně si myslím, že být dnes básníkem znamená něco, v co ani nevěřím.
jo ale děkuju ti. mimochodem polyester ? překvapilo mě to :D

04.07.2018 22:55:49 | CoT

Je to celý dobrý. Upoutal mě už ten název, první co mi naskočilo, byl jeden dávno minulej pocit. Vcházel jsem tehdy poprvé sám do střeženého prostoru nukleárního provozu. Karta-dozimetrie-skener-sekuriťáci se samopaly-karta-vážení-geometie dlaně-turnikety. Prošel jsem tenkrát úspěšně celou tou vstupní anabází napoprvé a sotva jsem stanul za bariérou a udělal první nesmělý krok na vlastní pěst, tak se rozezněly všechny tamější sirény. Byl to úplnej koncert, něco jako zvony v Praze, jenže tam do toho všeho ještě skotačivě blikala spousta výstražných majáků a jiných oranžových světel. Řekl jsem si „a sakra“ jen o okamžik později jsem si však uvědomil, že je nejen poledne, ale i první středa v měsíci a v jaderce se prostě ctí celorepubliková zkušební tradice. :-) Těch několik mikrosekund mezičasu však stálo za to. Na celé té pidi-události bylo nejpozoruhodnější to, jak dokonale byla synchronizovaná s tím mým ocitnutím se uvnitř. Člověka tak nějak logicky a přitom velmi absurdně podlehne dojmu, že příčinou těch všech ohlušujících a blikajících následků jen nejspíš on sám. Je to jako kdyby „já“ vystředilo svět jenom proto, aby záhy pochopilo, že se zase netrefilo, že to byla jen obyčejná souhra náhod. :-)

A co se obsahu týče: líbí se mi, jak moc aktuální to je a taky to překlopení. Myslím, že by se s tím mohl ztotožnit skoro každý člověk, jenže nikdo z té spousty lidí si to nepřečte, protože co by dělal na Literu. Mě pocit, o kterém píšeš, moc často nepřepadá. Myslím, že se mi daří žít trochu bokem, moc lidí mi nerozumí, vlastně skoro nikdo. :-) Zrovna včera jsem se válel na vrcholu Dlouhejch Strání a objektiv jsem měl namířenej do hromady, nebo spíš hromado-kaluže asfaltu, kterej tam byl jen tak ledabyle vylitej. Líbilo se mi to jeho rozhraní, to jak napůl strávil kus borůvčí a drobných prostých kvítků horské louky. Viděl jsem, jak na mě ty lidi civí a nechápou, proč se válím po zemi, proč fotím nějakej odpornej kus asfaltu a ne zrovna ty nádherný kopce kolem. :-) Jenže kopce byly jenom hezký, nebylo na nich nic, co by mě zaujalo a i obloha byla bez nápadu, jen tuctově modrá, žádné drama, stíny ani barvy. Jediné co včera vonělo neobvyklostí, byl dokonale čistý vzduch. Takových dní nebývá v roce moc, byla bezproblémová viditelnost až na hranu, na skutečný horizont, na zakřivení.

Ježiši to je zase komentář… ale co, ty to přežiješ a ostatní snad taky. :-)

04.07.2018 11:19:33 | Luky-33

Ten pocit znám moc dobře. Nezažil jsem ho nikdy v tak extrémní formě jako ty, ale znám. Ve mně by s v takových chvílích krve nedořezal, ale trvá to vždy jen pár sekund. Víš, já tímhle žiju.. mluvím o názvu. Mě v představách pořád pronásledují pocity (zní to divně, vím), které jaksi představují něco jako způsob konce světa. kdy neskončí svět v plamenech pekelných, prostě skončí to, co známe. a patří k tomu i strach ze sirén, strach z radiace, ze všeho tohohle já vlastně často čerpám, když píšu.
a už nikdy nebudu umět psát stručně, proto jsem rád, že tenhle druh psaní přijde někomu k duhu. takže asi tak :)

04.07.2018 22:59:03 | CoT

mně už skorem nikdy nejebe-rád často hledím do nebe**:-D*

03.07.2018 21:48:51 | Frr

Hmmm....obdiv. A viděla bych zveřejněné někde v časopisu. Protože o je perfektní. Úžasné. Potácím se asi týden ve sračkách. Zasranejch sračkách už to nezvládám. Ale- kurňa- já se cejtím stejně! a vzít si nový tělo mně nenapadlo. To je přece východisko! Znovu říkám - obdiv. K Tobě.*ST*

03.07.2018 21:32:28 | Anděl

časopis? snad trnky brnky nebo možná blesk. tam by se to vyjímalo :D
ať je to jen tady a ať si to přečtou jen ti, kteří alespoň minimálně vědí, kdo jsem a co zrovna tady představuju. moje věci mimo kontext literu by podle mě nikoho nezajímaly. ale kdo ví.. že?

04.07.2018 23:00:23 | CoT

To neví nikdo....jsi jinoch.....máš před sebou tolik věcí...jdi do všeho. kdoví?

05.07.2018 14:23:56 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí