Anotace: inspirace práce
Vlaštovka
letí letí vstříc smrti
malá uřvaná vlaštovka
v plastové budce plné lidí
sem tam někdo zvedne hlavu
"všichni hrajeme tu svou hru" a nikdo nemyslí na neštěstí
co krok to náhrobek
mysl hoří
plameny hladí moje nohy
asi umírám
prostě jako když hořel Hindenburg
nejdříve vyhasne noc
pak my
Máme jich v kravíně nepočítaně, všade hnízda, ráda pozoruju, jak krmí...
"všichni hrajeme tu svou hru"
a někdy ne
18.05.2023 18:20:09 | Philogyny