z retuše podzimního nebe
padaj střípky světla –
- Sebezhlížitel
rozflákal svý zrcadlo...
když celej vesmír
po něm taky na just zcepeněl
v nehybnym sebezpytu
jen nad obzorem
profláklejch časů
jízlivě na Něj pomrkává
jedna jediná hvězda
tzv. JITŘENKA
za kterou jednou potáhne
Jeho nezbednej doposavad nezrozenej
Syn...
ale tenhle synek..spíš vzbudí jednou lítost a u mnohých časem víru...-:-)) :-D*
10.10.2016 21:22:41 | Frr
Třikrát šest, ta šelma z podobenstí synů, prý budí strach a zimu...
09.10.2016 20:54:09 | básněnka
a znovu se setkají...a znovu se rozdají...po předu...pozpátku...řeknou pohádku...jablka dozrají...už v nůši se chechtají...ÚSMĚV.z
08.10.2016 19:46:00 | zdenka
Včera po dešti, svítilo slunko a bylo tak, že se mi jako vždy nechtělo domů... :)
Děkuji.
08.10.2016 11:36:18 | Philogyny1
Na mne včera také padaly, byly zlaté, byly živé, s meči v rukou mne ven hnaly, les byl pro nás náhle malý... :)
08.10.2016 09:05:57 | Philogyny1
Jseš š*astný bukolicko pastorální+lesní dítě...:-))**:-D*
08.10.2016 10:19:31 | Frr