Nový Zéland

Anotace: working holiday viza a neb jak vypadá sen - část I.

Nový Zéland – Juhůůů!!!!!
Tak to začalo.. kdysi – nápad – myšlenka, koukání se na fotky krásné přírody a poslouchání toho, jaký to ráj na zemi jest.
Cíl byl daný, teď jen realizace. Pravdou je, že při studiu biologie na Univerzitě Karlově v Praze toho člověk moc nenašetří. Zvláště pak, když každé léto trávíte nejlépe dvouměsíční dovolenkou v zahraničí. Leč s podporou rodičů při studiu a všelijakých brigádách se přeci jen něco našetřit dalo. A tak se stalo, že jsem koupila letenku a s devadesáti litry na účtu odletěla do Aucklandu.
Ovšem, poupravme začátek cesty. Deprese – státnice – umírající babička – rodinná krize. Ztráta domova, nadějí a iluzí. To byla má startovní čára. Ještě bych zapomněla na bolestivě oteklé koleno.
Co dál, co si s sebou vezeme, s tím se musíme táhnout.
Je konec října, na Zélandu je jaro – prší a noci jsou chladné. Našla jsme ubytování přes help-x na dva týdny u jedné rodiny. Vcelku neutrální. Vyzvedli mě na letišti a snad mi pomůžou se zařízením IRD. Je to tu taková díra, 60km jižně od Aucklandu, po okolí se tu chodit moc nedá, leč stejně mám koleno v háji, tak na větší tůry bych nemohla. Ubytování v chatce, divně to tu smrdí, ale nevadí. Aspoň jsem v suchu, mám k dispozici teplou sprchu a spacák je při 10°C do klidu.
Jídlo ujde, rodina moc nekomunikuje, já s nimi taky ne, je to takové divné, ale co už. Práce v klidu, vymetání pavouků a chcíplého hmyzu z garáže, úklid baráku. Venkovní práce žádné, protože každý den leje.
Ok, abych nezapomněla – ono to vypadá hladce – najdete si rodinu přes help-x kde vás vyzvednou na letišti a pomůžou zařídit IRD popřípadě koupit auto. Hm.. tak to není. Obepsala jsem asi padesát rodin, než jsem jela, z toho většina neodpověděla, zbytek negativní zamítnutí a jen dvě kladné odpovědi, z toho jedna zmatená. Takže tak. Jo shánění práce – nemáte auto – vězte, že to bude nejčastější důvod proč vás nevezmou, tedy krom toho že ještě nemáte vyřízené IRD.
Ale i něco pozitivního. Letenku jsem kupovala přes Tomáše Théra – vše proběhlo jak mělo, takže vřele doporučuji, pokud se na Zéland chystáte, koupit letenku přes něj. Let v klidu, bez problémů, bohužel 6hodin stop-over v Singapuru přišel v niveč, jelikož jsme se po letišti nadopovaná Nimesilem sotva belhala. Kontroly na letišti – největší asi v Singapuru a Sydney – připadala jsem si jak u policejní razie, ale člověk si časem asi zvykne. Naopak v Aucklandu to šlo nečekaně rychle a snadno. Nic nechtěli, jen příletovou kartu a bágly prošly rentgenem.
Co mě čeká zařídit: účet v bance, IRD, koupit NZ simku, vyměnit nějaké peníze. Koupit auto...
Práci jsem hledat, po dalších deseti negativních odpovědích, prozatím přestala. Nejdřív auto. Jop, s řízením jsme na tom tak, že mám sice řidičák, ale neumím natankovat ani benzín, jelikož v ČR jsem nenajela víc jak 50km po okolí, bo mi doma nechtěli půjčit auto. Tak jsme zvědavá, kam tady dojedu. A neb co se doma naučíš, na Zélandu jako když najdeš.