Úsvit měsíce

Anotace: 1. Kapitola - Znamení

Mě už znáte jmenuji se Nemirr žiji ve světě lidí a přitom jsem Elfka. Neděste se, ve světě lidí žije spousta nadpřirozených bytostí a přitom o nich ani nemusíte vědět. Kdo ví třeba i vaše nejlepší kámoška je upírka nebo váš nejlepší kámoš je Trol.
Už zítra je pátek a vy možná víte ,co to znamená. Zítra mám rande s tím nádherným vlkodlakem teda s Allienem, už se nemůžu dočkat....Ještě přežít dnešní den a písemku z latiny. Ta škola mě jednou zničí." Tak už pojd´ za chvíli ti začne škola" volá na mě moje nevlastní máma Linyen. "Jo Lin už běžím" odvětím krátce. Běžím dolů po schodech, vezmu si sváču a hurá do školy.
Ccrrrrrrr probudí mě zvonění na první hodinu, no super Děják to zas bude něco beztak vyvolá zase mě. A jenom kvůli té jedné hádce.....to jsme se zrovna učili o Elfech a já jsem se s ním začala hádat, když tvrdil že jsou Elfové zakrslí. No a od té doby, se děják točí jenom kolem mě. A už je tady, rychle usmívat, nesmí vidět, že mě jeho hodina nebaví. No uf první hodinu mám za sebou. Musím si jít do skříňky vyměnit učebnice. Ale ne, zrovna proti mě jdou Harpie. Jen aby jste věděli, tak říkám třem holkám co jsou nejoblíbenější ze školy a přitom všem dělají na schvál. Podle mě ta hlavní holka Timber je kouzelná bytost, nebo spíš čarodějka. Na tyhle věci mám čich. "To už jsi zase ty" vytrhla mě ze svých úvah svým jedovatým hlasem a obrátila oči v sloup" Jo jsem, vadí ti to nebo co?!"odsekla jsem. Timber místo odpovědi sykla " však se ještě setkáme " a byla pryč. Celou dobu ve škole jsem přemýšlela co tím asi mohla myslet, ale pak jsem to nechala plavat.
Hned po příchodu domů jsem se vrhla ke skříni. Hlavou mi totiž bleskla myšlenka "co si vemu zítra na sebe?!" Prohrabala jsem celou skříň, ale nic jsem nenašla. " Tak tenhle problém se vyřeší jen jedním slovem. NÁKUPY" řekla jsem si pro sebe. Kde jenom mám tu peněženku....Á tady je, tak kolik mám peněz hmm...sto...dvěstě....pětset....tisíc....tisíc pětset....dvatisíce.... "Tak přece se ta brigáda vyplatila, můžu jít nakupovat, už se nemůžu dočkat."
"Ahoj mami, už jsem doma." Hned od dveří volám na mámu, ale nikdo mi neodpověděl. Rychle běžím do obýváku a hrůzou se mi zatmí před očima. Všude je krev, sřepy a obrovské otisky tlap v kalužích krve na zemi. " Mami, tati jste tu?!" začínám propadat panice, nechci zase přijít o rodiče. Najednou zaslechnu bouchaní a volání ze sklepa, neváhám a běžím tam. "Mami?Tati?!" hlas který se ozve, mě okamžitě uklidní " Neboj se zlato jsme tady odemkni nás prosím" uslyším hlas svého táty. Okamžitě odemykám a oba je radostí objímám "mám vás moc ráda" pravím tiše.
" Co se stalo?" začala jsem se hned vyptávat."Nevím Nemirr někdo se sem vloupal a my jsme se rychle běželi schovat. Proč co se stalo nahoře?" Cestou ze sklepa mi máma vše poví.Když přišli nahoru, neveřili svým očím. Vše co tak dlouho budovali, bylo pryč. Nábytek byl rozcupovaný na kusy a potřísněné rudou krví. V tu chvíli jsem neměla ani pomyšlení, na to že bych tu rodiče v pátek nechala samotné...