Zmizení

Anotace: 3. kapitola - Zmizení

3. kapitola - Zmizení

Další den měla Nimer stejný jako každý jiný vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila do školy. Po cestě však měla plnou hlavu myšlenek. Nemohla se zbavit pocitu který se v ní začal rozvíjet. Byl to pocit tísně, že se zapletla do něčeho do čeho se rozhodně motat neměla. Přála si aby se to co se stalo v posledním týdnu nikdy nestalo, ale pak si to uvědomila...“Allien“...zašeptala kdybych tu noc nešla tím lesem nikdy bych ho nepotkala, alepsoň něco je na té zapeklité situaci dobré, on. Z jejích úvah jí vtrhla tmavá postava, která šla už delší dobu za ní. Kdo by to mohl být? Pomyslela si. Vzhledem k minulým událostem bych měla být opatrná, zrychlila krok. Postava za ní se přibližovala blíž a blíž až Nimer ucítila studenou ruku která jí obepnula paži. Nimerr zvedla oči, ale osoba která ji držela měla přes hlavu kápi.

„Teď půjdeš se mnou holčičko.“ sykl.

Chtěla jsem zakřičet, ale nž jsem to stihla zakryl mi rukou pusu. Tak bezradně jsem se nikdy necítila, měl obrovskou sílu. Než jsem se nadála měli jsme přes sebe hozený plášť a v tu chvíli jsme se objevili na zcela jiném místě.

…............................................................................................................................................................

„Už je 17:27 už by tu dávno měla být“ pomyslel si Allien „Snad se něco nestalo, určitě ne jenom ji něco zdrželo počkám ještě chvíli a pak zajdu k ní domů“ dodal. Nepřišla. V okamžení zaplatil a vydal se k ní domů.

Cink, cink. Zazvonil. Po chvilce mu přišla otevřít paní.

„Dobrý den, jsem Allien. Přišel jsem za Nemirr je doma?“ a s tázavým pohledem vzhlédl na mile vypadající paní.

„Ahoj, ne ještě na nepřišla ze školy. Mám jí něco vzkázat?“ usmála se.

„Ne, děkuji“ řekl, pousmál se a odešel.

Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Věděl že by jen tak někam neodešla. Jeho šestý smysl mu říkal že se jí něco stalo a věděl že se ještě něco strašného stane...