vnitřní boje

Anotace: já vůbec nevím, prostě mi ruce při poslouchání psaly samy

Je to jako sen, ze kterého není úniku. Nelze si uvědomit vlastní potměšilost, odhalit zkreslené roucho lži a získat kontrolu nad vlastní myslí. Jsi zmatená?

Ovládne tě to. Vtahuje tě do svých spárů a nepouští. Co máš dělat?

Proč křičíš a nikdo tě neslyší? Proč křičíš a nikdo nepřijde? Nemůžeš mu ublížit, jsi jeho víra, o které ví, že každým dnem uhasíná. Proč ironie?

Máš lesklé oči. Ten co ti korále slz zpřetrhal, odnesl čarovné lanko za svými nehty. Vlaje mu kolem prstů, jako vlasy víl ve větru. Nechala ses spoutat smyslností jeho pohybů a ovládnout hříčkou jeho rtů, jsi spokojená? Hrála jsi jeho hru.

Probuď se a nevěř nebi, které mu darovalo moře v očích.

Nářek samaritána zahnal bestii. Potlač radost, převezmi otěže a kočíruj své city, válka není vyhrána a boj ještě neskončil. Rány jsou čerstvé a špína uvnitř tebe pálí. Musíš se utišit a bojovat. Musíš bojovat, abys přežila.