Vrací se mrtvá žákyně na základku?

Anotace: Život píše okamžiky.Od prvního spatření světa,do posledního výdechu.Spousty z nich nás potká na nádraží,u zubaře,v bazénu...Ale spousty z nich i ve školních lavicích.A o jeden okamžik nebo spíš hororový příběh bych se s Vámi mile ráda podělila.

Naše třída byla prvním rokem na vyšším stupni.Jako páťáci jsme ke všem měli respekt a co řekl deváťák,bylo svaté a nejel přes to vlak.Tento školní rok se již pomalu ale jistě chýlil ke konci,bylo jaro a sluneční paprsky už na zem dopadaly,jako právě padající omítka ze školní budovy.Toho dne,v pátek,12.4.,jsem o půl osmé ráno byla vzbuzena otcem.Popřál mi k narozeninám (ano 12.4. mám narozeniny) a já udělala takové ty věci co se ráno dělají.Po návštěvě toalety a koupelny následovala kuchyň a po snídani v podobě čokolády k narozeninám jsem se vydala do školy.První hodinu byl jazyk český,námi i do dnes velmi neoblíbený předmět.Dnešní čeština ale jako by byla něčím jiná.Všichni i s paní učitelkou jsme se smáli a skvěle bavili.Přisuzovala jsem si to s tím,že je pátek.Druhou hodinu byl přírodopis,který jsem v tu dobu měla ráda ale občas nás paní učitelka uměla i potrápit.Dnes však náladu měla dobrou,tak i v přírodopise jsme se všichni nasmáli.Zvonek nám oznámil konec hodiny a společně se spolužáky jsme se vydali po schodech na horu do naší třídy.K mému překvapení stálo na chodbě velmi hodně žáků,a to ze všech ročníků.Nechápala jsem,co to má znamenat.Všichni hypnotizovali jeden obraz a holky spolužačky vyrazily také na výzvědy.Do třídy se ovšem vrátily s brekem. „Co brečíte“? Optal se kdosi z nás a holky se daly do vysvětlování.Takže o co tedy šlo-obraz,jenž visí na zdi do dnes,nakreslila žákyně,která přesně 12.4. před několika lety umřela na důsledky udušení pří čichání těkavých látek.Devaťačky holkám řekly,že když si přečtou vzpomínkový úryvek na obraze,umřou a holky jim uvěřily.A my si z nich samozřejmě dělali legraci. „Ooo duch mě chytil“ a podobně.Zazvonilo na třetí hodinu a paní učitelka došla do třídy kde se atmosféra dala krájet.Na psychice nepřidalo ani počasí,jelikož ač bylo jaro,tak celý den bylo sychravo,mrholilo a celou školou zuřila meluzína.Paní učitelka se však ponořila do látky a tak duchové odešli stranou.Já společně s kamarádkou Dančou jsme seděli přímo u dveří a zrovna,když jsem zvedla hlavu od výpisku a koukla na dveře,dveře se z ničeho nic otevřely.Všichni,teď už i my,co jsme si dělali z děvčat legraci zapištěli a klepali se strachem.Ve všech třídách se otevíraly po celý den dveře a v jedné padala omítka.Vždy když se blíží ke 12.dubnu,začne ve škole padat všude omítka a v den výročí smrti žákyně se ve všech třídách otevírají dveře.Mohu Vám říct,že do konce školního roku jsem nenavštívila školní toaletu a to samé kámoška Danča i zbytek spolužáků.Na toaletu jsem se odvažila až v půlce šestého ročníku.Je jen a jen na Vás zda-li uvěříte.Asi teď budem za blázny ale jako malí páťáci jsme se opravdu báli.Tyhle věci se dějí do dnes ale dnes už se jen zasmějem a užíváme si mrazení v zádech.