Štír

Plula jsem ve svém sargofágu naproti obzoru velkého slunečního kotouče a vnímala jsem doprovod věrných. Vešla jsem na schody do nebes a míjela jsem Krista, který mne pozdravil pokynutím hlavy, Archanděla Michaela a Boha, který se neukázal. Přiletěl dravec a vzpoměla jsem na let, kdy jsem nechtěla být v jeho pařátech a vylezla jsem kvůli výhledu na jeho hřbet. Načež mne vysadil na stepi, kde jsem se znovu ocitla sama opuštěná. Tušila jsem, že to má význam. Přiběhl Štír a položil se na mne, udělalo se mi mdlo, ale zároveň jsem vnímala jeho silnou medicínu.