PLUTO

Anotace: Čtyři básničky a jedna pohádka o nejmenší planetě.

POZEMSKÁ PŘEZÍRAVOST

Rozhořčen je malinkatý Pluto:
„Nenávidím pyšnou Zemi tuto!
Patřím prý mezi asteroidy!
Mám se snad vrhnout na steroidy?“


NOVÁ MEZIPLANETÁRNÍ ZNÁMOST

Pluto dělá další smělý tah -
navázal prý plutonický vztah
s nevzdělaným Uranem,
tím kosmickým buranem.


SŇATEK Z ROZUMU

Hladov býval častokrát,
časy se však mění:
z Pluta stal se plutokrat,
sňatkem získal jmění.


VISEGRÁDSKÁ RÝMOVAČKA

Aszteroida Pluto
zanim przyszlo lato
sežral vajec plato
a mi je to lúto.


O TRPASLIČÍ PLANETCE

Už v kolébce bylo zřejmé, že Pluto je nedochůdče. Ve školce i později ve škole se mu ostatní planety posmívaly, dokonce i Merkur, jehož rovníkový průměr dělal jenom o 2 509, 20 kilometrů více, Plutovi nadával do záprdků a nedonošenců a přerostlý Jupiter nevynechal jedinou příležitost k šikanování nebohého spolužáka. Pluto vinou všech těch ústrků začal zadrhávat, čímž jen stvrdil svou podřadnost a neoblíbenost. Na gympl se nedostal a musel na učňák, kde absolvoval třítisíciletý obor pasáka bez maturity. Po vyučení Plutovi dali práci až na úplném okraji Sluneční soustavy, pase tam pět měsíčků s názvy Styx, Nix, Hydra, Chárón a Kerberos. Vinou odlehlosti a zčásti i neprůbojnosti byl proto Pluto objeven Clydem W. Tombaughem z Lowellovy observatoře ve Flagstaffu až v roce 1930. A příště si, milé děti, povíme, proč se stydlín Mars pořád červená.