Deník Abstinenta

Deník abstinenta

30. ledna

Začínám psát tento deník, abych v budoucnu mohl nahlédnout do zákoutí mé vlastní duše, která se dobrovolně společně s mojí myslí a tělem rozhodla držet takzvaný “suchý únor”.

Zda to bylo rozhodnutí správné a jaké důsledky toto rozhodnutí přinese, to ukáží následující týdny.

Věřím, že to bude zajímavý experiment a zkouška mé vůle.

Dnes si naposledy dám pivko a od zítra už nečaruji.

31. Ledna

Uf, to byl včera večírek.

Dnešní kocovina budiž důkazem, že moje rozhodnutí bylo správné.


Den první

Doznívá ještě kocovina.

První den abstinence a já mám ještě jedničku v žíle.

Ale co, alespoň je i přes tu zasranou zimu venku svět o něco veselejší.


Den druhý

Těžký střet s realitou.

Zapomněl jsem na začátku asi zmínit, že moji prací je pohostinství.
A dnes je pátek.

Nekonečná řada opilých až brutálně ožralých lidí.
Panoptikum toho všeho nejhoršího co na lidech nesnáším.

A teď v tom jsem 13 hodin v kuse úplně střízlivý.

Jak moc rád bych se napil.


Den třetí

Držím.

Nálada se ke konci sobotního večera mění z ještě jsem docela milý na jděte všichni už do prdele.

Z nedostatku alkoholu v krvi trpím nespavostí.

Jak strašně moc rád bych se napil.


Den čtvrtý

Neděle a třetí den v práci.

Zajímavý poznatek, když nejsem v práci, nálada se zvedá.
Dobře, možná to ovlivnilo svítící slunce, které trochu zastínilo tu zkurvenou zimu venku. Ale šel jsem dnes do práce s velkou radostí.

V práci jsem se držel prvních pár hostů.
Do příchodu Pančí.
Paní píči.

Znáte to, taková ta osoba, pro tentokrát ženského pohlaví, které za každé slovo, co vypustí z pusy, by jste nejradši řekli, drž hubu píčo!

Ale já jsem samozřejmě profesionál, takže všechno dokážu přejít s profesionálním úsměvem a noblesou a až na baru se štamgastou ji teprve pořádně naložit, krávě debilní.

Takže zbytek večera jsem měl úplně zkažený.

Ale stále držím.

I když bych se kurva už napil.