Příběh malé Mexičanky

Anotace: úryvek z příběhu co píši :) Mett vypráví Elis o Lori-dívce jeho srdce

Už půl hodiny čekám u koní, když tu vidím jak konečně přichází se svým koněm, jedeme krajinou vedle sebe a on na mě pořád zírá jako na obrázek, však v jeho očích je žal, nakonec se na paloučku zastavím a slízám z koně, on chvíli váhá ale nakonec sleze taky. Sedám si do trávy a on mě následuje, konečně dostane odvahu a představuje se mi, jmenuje se Mett a je mu 17. začíná mě znervozňovat jak na mě pořád kouká, pořád přemýšlím proč,nakonec dostanu odvahu a ptám se jestli neví proč na mě všichni ve škole tak koukají a on i Blesk taky. To co jsem řekla ho tak zarazilo, bylo vidět,že to čekal ale nevěděl jak mi odpovědět, najednou se mu vrhly do očí slzy, pomalu stékaly po jeho býlích tvářích a on začal vyprávět. „ Bylo to půl roku před tvým příjezdem sem, než si se sem přestěhovala bydlela tu jedna dívka, ve stejném domě, jmenovala se“, Mett se na chvíli odmlčel aby si utřel slzy a pokračoval dál „ jmenovala se Lori, bylo jí 16. přestěhovala se sem když jí bylo necelých 15 a byla jiná než ostatní dívky, chodila jen v černém, nikdy jí nikdo neviděl v ničem jiném, hodně lidí se jí kvůli vzhledu vyhýbali, smáli a měli na ní neustálé narážky. Byla to dívka velmi hodná a vlídná, každému pomáhala a bylo hodně lidí co jí mělo rádo. Každý den chodívala před školou do stájí a každé ráno si vyjížděla s Bleskem na projížďku, Blesk jí miloval, byla to dívka která mu dala svoje srdce, o zvířata v útulku pečovala s láskou a oni jí byli na oplátku oddaní svým srdcem. Seznámil jsem se s ní na hudebním kroužku hrála na elektrickou kytaru a šlo jí to náramně dobře, později jsme založili kapelu já můj bratr a ona, naše písničky se hráli po celé vsi, nebylo člověka co by nějakou píseň od nás neposlouchal, protože měla nádherné texty, texty co psala Lori sama, my jsme jen s bratrem dodali melodii a rytmus a hráli jsme. Nebyla to jen tak obyčejná hudba, bylo to tisíce příběhů skrytých v ní, ať už to byl smutek či radost ta hudba vyprávěla příběh, dokázal projít až do srdce a byla tak krásná, že nešlo jí přestat poslouchat. Bylo to tak jedinečné díky Lori, to ona tomu dodávala tu šťávu to co ta hudba potřebovala. Lori byla jedinečná dívka, dívka do které jsem se strašně ale strašně zamiloval“. Vidím že si Mett potřebuje odpočinout a trochu nabrat sílu a tak navrhnu piknik, on rád souhlasí a já rozprostírám deku na trávu a připravuji sendviče a čaj, Mett zatím nabírá síly aby mohl dál pokračovat a já ho jen sleduji a hlídám ho by se mu něco nestalo. Když opět nabral síly pokračoval dál „Byli jsme tak propojeni, že by tomu ani člověk neuvěřil, věděli jsme co chce ten druhý říct aniž by to vyslovil, dělali jsme spolu vše, naše duše už nebyla každá zvlášť, byli jsme jeden, milovali jsme se tak,že to už víc nešlo. Byli jsme si naplno oddáni, ale přesto měla čas i na druhé dělala vše s takovou lásko jako předtím nebyla dívka co se zamiluje a kašle na vše, měla v sobě tolik lásky,že jí měla dost pro každého, byla opravdu jedinečná, takový člověk jako byla ona už asi nikde neexistuje. Ve škole měla výborný prospěch, byla nejlepší studentkou už od doby co přišla do školy, ale nebylo to proto,že by se chtěla vytáhnout před ostatními ale bylo to proto, že měla učení ráda. Někdo by řekl, že se za den nedá stihnout tolik věcí co stihla ona, ale uměla si vše rozvrhnout tak, že stihla vše. Měla nemocnou matku a otce, který pořád pracoval, takže se o domácnost starala sama, dělala to vše s láskou a tak nebyla sedřená, byla vždy usměvavá a laskavá. Byla to opravdu osobnost co se narodí jednou za sto let. Každý jí záviděl její krásu, ale jen já jsem věděl, že dřív byla ošklivá a čím vším si prošla, obdivoval jsem jí za to, že po tom všem co se jí stalo dokáže být tak hodná, dokáže vstát každé ráno s úsměvem a dokáže být sama sebou i po tom všem co se stalo. Když mi zemřel můj nejmladší bratr přišla a uklidnila mě, utřela mi slzy a řekla,že mi pomůže přes to přejít a nechat ho v srdci a nevzlykat,protože je pořád se mnou, nabídla mi pomoc i když jsem byl v nouzi, byla tu vždy pro mě, soucítila se mnou. A pak byl osud krutý“. Mett se odmlčel, už neměl sílu dál vypravovat a tak jsme si dali projížďku na koních abychom to dostali na chvíli z hlavy a odpočinuli si od vyprávění. Bylo nám dobře, oba koně se navzájem honili a my jsme si povídali o koních a naší lásce k nim. Zastavili jsme a Mett pokračoval ve vyprávění „Až pak nám dal osud co proto, Lori onemocněla leukemií, neměla žádné vlasy,ale mě se zdála pořád stejná, byla pořád šťastná a pořád pomáhala druhým jako by se nic nestalo, dále hrála v kapele a byla veselá, dále jezdila na koních a starala se o zvířata. Byla silná bojovnice, však jednoho dne jí doktor zjistil nádor na mozku, moc velký na to aby se mohl operovat, zbývalo jí už jen 7 dní života. Myslel jsem, že jí to podlomí nohy a zhroutí se někde, ona se však chovala jako by nic i když jí to strašně bolelo, byla stále stejná, nezměnilo se její chování, dokonce když mi umřel můj poslední bratr a ona ještě žila podala mi pomocnou ruku a uklidňovala mě. Ona která měla každým dnem umřít mě utěšovala, byla silná a bojovala až do konce. Když ležela v nemocnici poslední den seděl jsem u ní a držel jí za ruku, až na jejím smrtelném loži jsem jí viděl trochu v obavách, ale byly to obavy o mě a né strach ze smrti, bojovala až do konce, snažila se prodloužit každou vteřinu kdy mohla na mě pohlédnout a být se mnou, 2 hodiny se přemáhala aby mohla být se mnou a pak zavřela oči a již se neprobudila, už podlehla i když nechtěla. Jen její ruka zůstala v mé držena a já brečel, vím je to ostuda když kluk brečí ale já nemohl nebrečet, když zemřela taková osobnost jako byla ona. Všichni se na tebe dívají divně, protože si jí strašně podobná a v těch šatech jsi úplně stejná jako ona, proto na tebe všichni koukají, proto Blesk nevěřícně koukal, proto jsem se nedostavil onehdy ke kostelu, protože se jí tak podobáš a já neměl sílu tam za tebou přijít.“ . Když to Mett dořekl byla jsem tak zaskočená, že jsem ze sebe nemohla vydat ani hlásku, jen jsem pozorovala jak Mett pláče a nemůže přestat. Po chvíli jsem si uvědomila co musím udělat, a tak jsem ho odejmula a utěšovala, on není srab jen člověk co dostal ránu rovnou do srdce. Když už jsem viděla, že bude v pořádku rozloučila jsem se s ním, chtěla jsem jít domů když tu mě Mett políbil na tvář, určitě si ani neuvědomil, že to jsem já a né Lori.