Víc

Pořád dokola od svých patnácti let
jsem hledala to něco...

spěchala,toužila...


Najednou...už nějaký čas nepotřebuji nic,
jen zapomenout na práci, vypustit všechny starosti
a ležet vedle Tebe, jen tak v tichosti koukat...
jak krásně spíš...za to patří Ti mé největší dík...
jen mě trošku mrzí,
že ve spánku usmíváš se víc.