přívěsek ve tvaru srdce

Anotace: hodinouvá práce, čtvrtletní slohová práce....

Bydlel jsm v krásném domě v Chorvatsku.Každý den při rozbřesku jsem se svým koněm jezdil na vyjížďky k pobřeží. Miloval jsem ten pocit,kdy se bleskovi,to byl můj kůň,dostávval teplý písek na kopyta a on jej následně rozpřešoval do okolí. Vždy jsme obdivovali východ a západ slunce,neboť já i můj věrný oř jsme velkými romantiky. Rádi jsme pozorovali vlnky, jak tančí a vvlévají se do písku. Vždy byly pravidelné, jako by hrály symfonii, ale dnes jim skledbu něco narušovalo. Mě i mého koně to bilo do uší, a tak jsme se porozhlédli. Už vím,čím to je, sesednu s koně, mušle narušuje zvuk.Jemně ji seberu a vídím, že ukrývá tajemství.Je v ní přívěsek do tvaru srdce. Nechápu, oč jde, a tak tisknu mušli k uchu, aby mi pověděla příběh.
Shodou okolností se příběh odehrával na stejné pláži za stejného počasí,jako je dnes. Budu ti vyprávět o muži, jenž ti byl velmi podobný. Takéé měl koně, také byl romantik, jenže jho city byly raněny, ale o tom až později. Ten muž se jmenoval Tom a měl koně Bleska. Každé ráno jezdili pozorovat východ slunce přesně jako ty. Blesk byl velmi kllidný kůň. Mezi tomem a bleskem vládla vzájemná symbióza. Jednoho dne si opět vyrazili naa ranní prohížďku, ale nebyla klidná. Blesk se splašil, choval se, jako by ho nějaká temná síla popoháněa vpřed.Už triskal a mířil na horizont, když tomovi létali myšlenky hlavou. Sekundy se zdály ještě kratší, než jsou.
Když dorazili na horizont, blesk se prudce zabrzdil a tom letěl prudce na zem. Chvilku byl mimo, ale když se vzpamatovával, omdlel úžasem. Před ním stála nádherná klisna s ještě hezčí paní. Oba byli na místě jak omámení. ,,Jaké je vaše spanilé jméno?´´ otázal se tom. ,, Anna´´, odvětila. Byla to láska na první pohled. Od té doby spolu trávili veškterý čas. Povídali si, sledovali slunce v západu a východu, milovali se. Jednou k večeru klekl si tom před annu a požádal ji o ruku, a aby věděla,že to myslí výžně, dal ji tento přívěsek ve tvaru srdce. Ten večer se sblížili a počali dítě.
Dalšího dne měla být svatba, ale anna nebyla nikde k nalezení. Tom myslel, že zešílí. Prohledal všechno a přesto ji nenašel. ,, Nemohla se přeci jen tak vypařit´´ z úzkostí vzdychl tom. Šel se podívat k útesům tam to uviděl. Na písku se jen tak válel přívěsek. Pořádně si ho prohlédl a vzpomněl na annina slova ,, dokud bude srdce růžové, budu žít.´´Srdcce mělo růžovou barvu, ale to neměnilo nic na tom faktu, že anna byla pryč. Otec, neboli tom,vložil přívesek do mušle s tím, že jen jeho potomek přívěsek najde a dá své rodiče zpátky dohromady.
A tak se i stalo. Poznal mladík, co má udělat. Matku znal, vždyť s ní přeci vyrůstal, ale otce musel najít. Když se zvedal z pokleku,spatřil nad sebou muže šťasné tváře. ,, synu´´ vzkřikl muž. ,, našel jsme tě´´. Mladík mu ukázal cestu k matce. Od té doby spolu byli všichni šťastní. Byli rodina, konečně po těch letech.