PODÁVÁM RUKU SVOU

Když bouře přeruší,

tmu jež vede k vzpomínkám,

a oči vzhůru hledí

na hvězdný vodopád,

má tvář se rozjasní,

ještě není pozdě snít,

jsem s tebou...

 

Kapky rosy v polštáři,

rozpitý inkoust v diáři,

cesty bez konce,

kde zůstali jsme stát,

vyzívají k návratu,

zase já a ty jsme tu

podávám ruku svou...

 

R1:Nač přít se,

každý máme pravdu svou,

já o výhru té sázky nestojím,

čas mezi prsty

proplouvá nám všem,

nikdo z nás nebude vítěz -

v prázdných zdech...

 

Uvnitř stejný jsem,

u tebe doufám v též,

květované letní šaty

zkropil vlahý letní déšť,

vzpomínáš,jak hladil,

naše tváře zchladil,

 než do šatů se vpil...

 

R2:Tenkrát běžel jsem

a schody bral po dvou,

jen abych byl co nejdřív

tobě blíž,

den plný tvého jasu

náhle byl,

svět kolem strnul na okamžik...

 

Kroky neslyšné

zvolna nese šedý den,

miluji tě jako tehdy,

možná blázen jsem,

zkus se zvednout a jít,

se mnou najdeš svůj klid,

neříkej goodbye...

 

podej mi ruku svou

s tichou ozvěnou

slyším tvůj hlas...