Přátelství s bývalým

Jistě, každý máme ve svém životě někoho, s kým nám to ve vztahu nevyšlo, ale zůstali jsme přátelé. Ale je to opravdu přátelství, nebo něco jiného?
Můžou se dva bývalí partneři přátelit, aniž by v tom jeden z nich nehledal něco víc a neotevíral staré rány?
Ztracenou lásku, lítost nad chybami které vedly k nezvratnému konci, co by bylo kdyby, nebo vzpomínání na to, jak nám spolu bylo kdysi dobře.
Nebo se přátelstvím s bývalým přítelem snažíme jen vyrovnat sami se sebou a odpustit si chyby, kterých jsme se v tom vztahu dopustili, abychom mohli jít dál?
Ale je opravdu možné přátelit se s někým, koho jsme kdysi milovali až za hrob a on nás?
Nedávno jsme tohle téma otevřely s mojí kamarádkou, když jsme se snažily přijít na to, jak si očistit svojí vztahovou karmu.
Shodou okolností, jsem pár dní na to, potakala svojí velkou bývalou lásku, bývalého přítele, kterého jsem skoro deset let neviděla a najednou stál přímo přede mnou. Řekla jsem si, že je to ideální příležitost zjistit, jak na tom jsme.
Z obecné konverzace jsme po pár pivech přeskočili ke vzpomínkám na minulost a vytáhli pár starých ran. Řekl mi, že když si povídáme a slyší můj hlas, tak si vzpomíná, jak jsme se spolu tenkrát objímali a bylo nám dobře. Musela jsem se sama sebe ptát, je to jen neškodná nostalgie, nebo na to budeme myslet pokaždé, když se potkáme?
Nebo je to jen takový proces, kterým si jako bývalí partneři musíme projít aby z nás jednou mohli být skuteční přátelé?
Přátelé, kteří si budou moct popovídat o všem. Dokonce i o svých nových láskách, aniž by ten druhý necítil bolest, když nám to vychází a jsme štastní, nebo naopak radost, když to nefunguje, protože ti nejlepší jsme pro něj přeci byli jen my.
S mou první velkou láskou jsme se rozešli celkem v dobrém, bez zbytečné nenávisti kolem toho. Občas si za ty roky parkrát napíšeme co je nového, co je nového u našich společných známých a popřejeme si k narozeninám a k vánocům. Na první pohled ideální stav, jenže občas mi v záchvatu nostalgie napíše, že ho to mrzí, že jsem byla nejlepší láska v jeho v životě, kterou potkal.
Netvrdím, že není hezké vědět, že jste pro někoho znameli tolik, že ani po patnácti letech od rozchodu na vás nemůže zapomenout, ale zároveň to zavírá cestu k opravdému přátelství, když vy chcete jít prostě dál.
Znám pár párů, kteří tvrdí, že po rozchodu dokázali zůstat přáteli. Znám i několik bývalých partnerů, kteří se nerozešli ve zlém ale přesto přáteli zůstat nedokážou. Nakonec znám i páry, které se rozešli natolik ve zlém, nebo měli příliš zlomená srdce, že přátelství pro ně nebude nikdy možné.
Všichni čistě teoreticky díky chytrým článkům na internetu víme, jak se máme chovat, jak se máme cítit a jak jít bezpečně dál, ale ruku na srdce, kolik z nás se tím opravdu řídí a dokáže to aplikovat do svého života?