Anotace: Píseň
Vadí mi, jak mlčíš, když bys měla mluvit…… a mluvíš ve chvíli, kdy bys měla být tiše.
A když chci spát, začneš mě budit…… no a když spát nechci…… tebe pohltí spánková říše….
Vadí mi, jak klid dokážeš rozházet jedním gestem…… a když se něco děje…… ukážeš jen prstem……
Vadí mi, když říkáš nahlas moje chyby…… přitom jsi to ty, kdo nedodrží sliby……
A když mi rupnou nervy a začnu řvát…… ty v tu chvíli se dovedeš do ksichtu jen blbě smát……
(začíná mě to fakt srát)……
Všechny tvé chyby, co mi tak vadí,
jsou nakonec ty, co mou duši hladí.
Bolí mě, pálí, a přesto je chci znát,
protože bez nich…… bez nich bych tě neuměl mít rád.
Vadí mi, když říkáš mi ano a přitom myslíš ne……
Vadí mi, když říkáš hledej…… ale už neřekneš kde.
Vadí mi, když mi říkáš, co mám a nemám dělat…… a přitom pak křičíš, že mám to tak raději nechat.
Vadí mi, když se směješ ve chvílích, kdy bys neměla……
Zlehčuješ vážnost…… že prý jsi nechtěla……
Vadí mi, když si myslíš, že umím v tobě číst……
přitom bejb…… tvá kniha má pokaždé jiný list……
Vadí mi, jak odejdeš uprostřed věty……
a necháš mě domýšlet…… prý na to přijdu přeci…
To, jak čekáš, že pochopím vše hned teď……
a když to nedám…… hroutí se ti svět……
Vadí mi, jak pořád říkáš, ať mluvím pravdu……
a když to dělám…… zhroucenou na posteli tě najdu……
Vadí mi, když necháváš věci všude kolem……
a pak jsi to ty, kdo se diví, že je tu bordel.
Vadí mi, že plánuješ věci na poslední chvíli……
no pak to rušíš, když už je to skoro v cíli……
Všechny tvé chyby, co mi tak vadí,
jsou nakonec ty, co mou duši hladí.
Bolí mě, pálí, a přesto je chci znát,
protože bez nich…… bez nich bych tě neuměl mít rád
.
A taky mi vadí, že když na tebe mluvím, zvedáš obočí……
a pak čekáš, že já tě vyslechnu, budu nápomocný.
Vadí mi, když říkáš „počkej chvíli“……
a přitom hodiny a hodiny se míjí……
Vadí mi to tvoje „nech mě, nechci“……
a když řeknu miluju tě…… ty odpovíš: „Stejně kecy“……
Vadí mi, když vše proti mně otáčíš……
každým svým slovem mě neskutečně vytáčíš……
A když brečíš a já nevím proč……
pak vedle tebe si připadám jako cvok.
Dáváš mi pocit, že žít se vedle tebe nedá……
a i přesto mé srdce tě stále hledá……
Děláš vše, co já nenávidím……
vedle tebe se propadám, šílím……
Tak proč…… proč jen tebe vidím……??
A i když vím, že jednou skončím v léčebně……
no i přesto bejb…… nemůžu tam bez tebe……
(Kam mě jen zavede?)……
Vím, že teď posloucháš a už teď se bojím a lituju……
Odpusť mi, lásko…… muselo to ven……
vždyť tě tolik miluju……
(přijdu domů včas…… to slibuju……)……
Všechny tvé chyby, co mi tak vadí,
jsou nakonec ty, co mou duši hladí.
Bolí mě, pálí, a přesto je chci znát,
protože bez nich…… bez nich bych tě neuměl mít rád
.
Všechny tvé chyby, co mi tak vadí,
jsou nakonec ty, co mou duši hladí.
Bolí mě, pálí, a přesto je chci znát,
protože bez nich…… bez nich bych tě neuměl mít rád.