Arnika

Anotace: Nemohu usnou tak prostě píšu

Nevím co psát, slova hledám v pustině bytí. Půlnoc je na sklonku, cas tak rychle letí. V pokoji temna kde slzy nikdo nevidí , chtěla bych od Anděla, vroucné obětí. On jediný ty slzy slyší když se světlem slušivý úsměv nosím a jakoby nic- žiju.
Přežívám!
Tu bolest uvnitř ukrývám a slzy hořce polykám . Jsem sebevrah , co srdce bodá každý den- ze vzteku.
A život vám povím to je had a my jsme psanci co ze zvyku - hledají Arniku ....pro uzdravení...