Je všude kolen nás a bez milosti zlomí vaz. Nehledí do očí, raději zezadu přiskočí. Tiše se vkrádá , soucit postrádá . V boji se vyžívá a dechu ubývá. Její smích slyšíš, když o život prosíš . Kosu drží v rukách , duše už lítá v lukách . Život se vytrácí, tvé srdce krvácí. Ona tančí radostí a ty???? Ty brečíš bolestí ...
Welšský šlechtic po prohrané bitvě zvolal:
"Postavte mne, chci umřít ve stoje!"
To bych viděl jako východisko. Chybí mi v těch řádcích víra v lepší zítřek, vlastní sebedůvěra a pocit odhodlání žít život a dívat se na něj jako na dar.
15.02.2018 11:21:50 | Lesan
Není víra tam, kde smrtka hladí tvář.. a ač to není naše tvář která cítí chlad víme,že zítra naše tvář může ležet v jejich dlaních... nevěřím v lepší zítřek, ten přeci nemusí být... je teď a tady a teď a tady je okamžik který se může rozplynout
19.02.2018 18:31:25 | Laureta