Neznámý

Sedíš na vrcholku jedné z hor a jediné co se k tobě line je zvuk z nedalekého minaretu....vítr unáší poslední slova loučení obchodníků a pak tě již pohltí mrazivé ticho.Slunko již předává otěže měsíčnímu svitu a tobě běží hlavou,
mohl si zabránit tomu...nebo říci tomu muži vlídná slova,má jen dva dny před popravou...Stal se té noci hrozný hřích...měl ji rád a slova lásky nesly se té noci....však nepřál jim té noci osud...zablesklo se a ticho navždy pohltilo jejich těla....měli lásku,měli sebe...teď oba přivítalo krásné nebe...navštívil jsi toho muže..měl vrásky a v očích prosbu odpuštění...zaměnil dům své to milé za osudem pokřtěný....nelze vrátit co se stalo....lásku navždy držme pevně...užívejme každé chvíle....nikdy nevíme kdy to je chvíle poslední...