Jsem

Jsem.

V korunách stromů
i v hlasu měst,
v nahotě kotníků, co mají sílu
člověka nést.

Jsem.

V zhasnutých oknech
a zářících ulicích,
v těch, co rodí se,
i ve snech pro spící.

Jsem.

Ve smutku Země
a prázdnu lidských gest,
v radosti poutníků,
když pochopí cíle svých cest.

Jsem.

Ve slově, jenž bylo první,
v dalekém souhvězdí vět,
i v největším omylu,
že jeden před druhým
nejsme si rovni.

Jsem.

V krajině lesů a síle deště,
co tančí po mapách střech,
i ve chvílích, kdy láska prosí,
ať pro ni nikdy neztratíš dech.

Jsem.