do jablka zimu___

věnováno

Mor cínu odkapává do jablka zimu 

všechna shnijou 

Už ti nenapíšu 

přestanu si z prstů sát 

mateřské mléko

kojit věčný hlad

---

spi báseňko spi zavři

očka svý

podmaluju ti je písní

vysním lampu co světlem bude držet sýčky v křídlech

těsně pod hlasem

utíkala jsem 

zpátky po roztřepených koncích tý noci s 

troubením jelenů

byla tam

její smích osciloval do trav

smích se odrážel od nočních můr

měnil déšť v led křičel to svý ještě

a malá smrt 

ta bledá

děvka s božskýma ulepenýma vlasama

zatím závistivě vyjídala teplá ptačí hnízda

byla jsem sama

vím to

jsem si tím jistá

nezdála ses mi

---

gesto nenadálé lítosti dotek

post mortem

spi báseňko spi jen ty sama víš

a les