prší už i do slisované slámy

Díváš se do kaluže 
na své tělo zdemolované chlastem
na chvilku uvěříš 
že by se mohla vrátit
---
hodíš do odrazu kámen 
zhasneš 
všechny ty oči do svých
---
když se probudíš 
polštářem prorůstá les

nedestilovaná chuť 
po blechách a šampaňském