rohatý kaviár aneb otevřít ticho

Stromům padá jehličí

dubům za každým pupenem jeden list

svý vlasy už nekřičím

pavučiny opouštěné sekáči taky nepláčou kde domov můj

---

dítě myšlenky odkope peřinku

pak začnou výt

utáhnu povijan

vodu s přilepeným okamžikem spadnutýho listu

ticho dechu

z listu je teď loďka z ticha kapitán

řekl ty nikdy nepřijdeš už to vím 

v mechu na severní straně mlčení se pohnul stín

měl na rukou šešulky

V tabletu opřeném o čelo postele

hřměly výbuchy

na spánek mířila děla

spal a brada se mu chvěla

něžným chrápáním

úchyl

co dělá všechny ty nechutný věci

pochcává zahradě její sad

prý Adam a všechny ty svatý panenský Renéty co si průsvitnými prsty zakrývají oči i těla

zahradě vládne had

dneska však ne

jsi tu jen ty ajvar

a já