Zpod kůry stromů tečou prameny hojivé smůly
v dutinách plástve divokých včel
když přitiskneš k jejich letu čelo
uslyšíš nasycenou
---
ta se žlutými nohami nakonec píchne do větru jed
vyrval jí žihadlo změnil obličej
z hnízda padají vejce
a holátka jedno po druhém
pluje v nich utopené slunce
náhlá nahota tká nehybnost bytí pod lučním kvítím přece nikdy neprší
---
poslední kukaččí mládě bojuje o přežití
natahuje k mámě sirotčí ruce
---
---
---