zákoutí

Mysl, emoce i srdce, 

podivné ty světy jedno tělo sdílí.

Kazdy v životě tom

vedení sám má jenom chvíli.

Kroky času zákoutí mysli tvarují 

kam tiše kráčí, co zase skrývají?

Pozlátko kůže, vak ten tajemný 

Jednou je tichý, jindy dojemný 

A přeci chtěl by křičet.