vzpomínky na to, co se nestalo

Vůně kávy se rozlévá ránem,
chtěl bych postavit žárlivou věž,
byla by vidět z dálky, shazoval bych z ní obálky,
v nich by byl dopis pro tebe, psal bych ti každý den,
akorát jsi mi nikdy nedala adresu, stejně je na poštu zanesu,
když mě pošlou do kosmu sbírat drahé kovy,
nebo budu muset harpunou lovit žraloky,
závodit s formulí jedna, jen tak žít a učit se milovat,
když budu mít všechno, pořád mi budeš chybět.