Profundum Silentii

⋆˚₊ ☽˚.⋆

Mlhavé kráčí odpoledne,

tep se v žilách sotva hne.

 

Studánko!

Zvolá po širém lese —

studánko!

 

.-.-.-

 

Choulí se v náručí kořenů,

čirá a hluboká,

odráží koruny stromů.

 

.-.-.-

 

Kde, kde jsi?

 

Tady i nikde –

uslyší.

 

Jsem tam, kam oko nedohlédne.

 

Prahne borovice?

Měsíc i Slunce zkouší to znovu –

 

kéž zaprší zdola nahoru!