sirény

dávno jsem se naučil mluvit nahlas
a jasně
je to zžíravé (skutečnost je tak často naprosto jednoduchá)
dávno jsem se naučil sám sebe stavět tomu riziku
srovnávat vyřčené s činy

a tak, když necháváš si zadní vrátka, mám špatný pocit a nestálou stolici a přesunuju postel a zalévám dvakrát víc fík a bubnuju jak zběsilej a do všeho cpu pepř a nedělám si to a dokonce přes plot mluvím se sousedem, přepínám dramata a chodím na vyhlídku a když jdu, nevím kam

...a když jdu a nevím kam
není mi dobře
píšu infantilní básně, kterejm sám nerozumím
utnu začátky i konce
sedím na schodech
okno v zádech

sedím na schodech, na které jsem pyšný
okno, co v zádech se honosí
je mi divadlem, propastí
kde v tekutých píscích pění sirény
kde obzor ve vlnách tancujte
a s duší mou lomcuje
a ty tvý vrátka
ty si nakonec
zabouchneš sama