Útok vlků

Bylo krásné, svěží a vlahé ráno. Čas na rozmluvu s mojí krásnou rozkvetlou zahradou.Myslela jsem si, že budu první, kdo bude obdivovat květy ibišků, jiřinek, gladiol a dalších mých oblíbených, v neposlední v řadě také levandule. První jsem však nebyla. Čmeláčkové už byli pilní a těch včelek. Nejvíce se jim zalíbila krásně zbarvená jazylka, kterou jsem jim letos nasadila na celý záhonek.Kvete opravdu hojně a zbarvená je desítkou barev.

Za chvíli jsem v dálce uslyšela zvonečky. Je to znamení, že za pár minut pastýř přižene stádo oveček, které zde bude pást až do večera. Je to vždy pěkný den, melodii zvonečků mám ráda i rozhovory s pastýřem. Dozvím se spoustu věcí, neboť takový pastýř je chodící informační centrum. Nesmím zapomenout na pastýřské psy, kteří ostražitě hlídají, aby se ke stádu nikdo moc blízko nepřiblížil. Já však můžu, neboť mně znají a sami si přijdou pro pohlazení. Ale vzbuzují respekt a pokud uznají, že mazlení bylo dost, odběhnou zase za svou prací.

Nastala chvíle, kdy bylo znát, že něco není v pořádku a že se bude něco dít. Psi zbystřili a sehnali stádo oveček do kruhu. A začalo se opravdu dít něco, co jsem v životě neviděla a vidět bych už nikdy nechtěla. Z lesa vyběhli vlci a bylo jich asi 12 kousků. Začali systémově lovit a trhat ovečky. Nechápala jsem v tu chvíli, proč jich zabíjejí tak moc. Vždy jsem si myslela, že vlci loví jen tolik, kolik opravdu snědí.Ale tato smečka lovila jinak. Psi štěkali, pastýř křičel, ale nepomohlo nic. Vlci skončili ve chvíli, kdy bylo poraženo asi 20 ovcí a odběhli pryč. Pastýř zavelel k odchodu a stádo stáhl zpátky do košáru.Říkal, že se vlci vrátí na hostinu a také, že ano.To už jsme se na ně dívali z bezpečí chaloupky.

Příroda v horách je taková, jaká je. Člověk se musí naučit její pravidla, jinak nemá šanci na klidné žití v těchto končinách. Já mám to štěstí, že dokážu vnímat a s pokorou přijímat vše, co mi Matka Příroda nabízí. A věřte, že ne vždy jsou její dary radostné.