Příběh o nich

Anotace: 2. kapitola příběhu

Cestou od ní litoval, že si nevzal její telefonní číslo. Už teď toho bylo tolik, co by jí chtěl říct, a to se neviděli sotva pět minut. Dorazil do hotelu, odemkl si dveře od svého pokoje a svalil se na postel. Z ničeho nic se začal smát. Byl to šťastný smích. Petr byl šťastný, jako nikdy předtím. Poznal svojí vysněnou a byla ještě úžasnější, než si ji v myšlenkách představoval.
Když ráno otevřel oči, zjistil, že je krásný sluneční den. Měl radost, protože na dnešek plánoval něco výjimečného. Bydlela v malém městě, a proto nebylo moc možností, jak ji překvapit. Nebo teda možnosti byli, ale on chtěl být originální a věděl, že o takovou slečnu musel být a stále je zájem, takže všechny normální věci již jistě s ní prožili ostatní kluci. Proto chtěl vymyslet něco, co by ji překvapilo a udělalo radost. Předchozí den, když se jí ptal, co má ráda, zmínila se o koních. Hned jak se dokázal vyhrabat z postele a dal si osvěžující sprchu, posadil se na postel. Měl kolem sebe jen ručník, a kapky vody mu stékaly po vypracovaném těle. Petr se snažil chodit do posilovny několikrát týdně. Nevadilo mu, že promáčel peřinu, zapnul svůj notebook a hledal nejbližší místo, kde by se jeho milovaná dívka mohla projet na koni. Několik minut hledal, a pak našel jednu farmu, kde nabízeli i projížďky na koních. Opsal si na ně číslo a hned tam zavolal. Když vše domluvil podle jeho představ, usmál se. Byl spokojený a jen doufal, že se jí to bude líbit.
Před třetí hodinou odpoledne sedl do svého auta. Za několik minut už stál před její školou a čekal na ní. Nechtěl zmeškat ani jednu minutu, kdy může být s ní. Za chvilku slyšel zvonek, který naznačoval, že končí hodina. Nemohl se dočkat, až jí zase spatří, ale byl i trochu nervózní. To byl vždycky, pořád pro ní byl cizí kluk a nevěděl, jak se na jeho nápad bude tvářit. Tak se chvilku mučil svými depresivními myšlenkami, když v tom vycházela po schodech ze školy. Vyrazila mu dech, tím jak byla opět krásná. Vycházela s několika kamarádkami a byla zapletena do rozhovoru, proto ji nechtěl rušit. Vlastně ani nevěděl, jestli nemá na dnešek nějaké plány. V duchu se proklínal, že se jí na to měl předešlý den zeptat. Nebo kdyby měl aspoň to číslo, že by jí dal předem vědět. S těmito úvahami ji stále pozoroval. Nevšimla si, zastavila se několik metrů dál zády k němu a stále něco vášnivě probírala s ostatními. Jen ji pozoroval. Nemohl se nabažit toho pohledu na ni.
Asi na ní koukal až příliš, protože si ho všimla jedna z jejich kamarádek a upozornila na něj. Začervenal se. Když se jeho vysněná otočila a poznala ho, rozeběhla se k němu a s úsměvem mu skočila kolem krku. Nečekal to, ale byl strašně moc šťastný. Jen jí držel kolem pasu a vychutnával tu chvíli, kdy cítil zase její vůni a slyšel její smích. Pošeptala mu do ucha, že by ho ráda představila svým kamarádkám. Petr na ní vykulil oči a začal protestovat, že ne, že se hrozně stydí. Ale ona se na něj usmála a dala mu letmý polibek na tvář. V tu chvíli by jí splnil všechno, co by si jen přála. Snesl by jí i modré z nebe, kdyby chtěla. Naštěstí nemusel šplhat až ke hvězdám, jen musel udělat pár kroků a seznámit se spolužačkami. Během představování od nich padlo pár poznámek, že jim to spolu sluší a podobné hlášky. Vždycky jen sklopil zrak a trochu se začervenal. Nevěděl totiž, jestli spolu jsou nebo jak to má brát, ještě o tom nestačili mluvit, znali se teprve den
Když se zbytek holek postupně začal rozcházet od školy pryč, zůstali před školou jen Petr a jeho vysněná slečna. Otočila se na něj a zeptala se, co tedy budou dělat. Usmál se na ní, tím svým pokřiveným úsměvem, který se jí tak líbil a řekl jí, že je to tajemství. To neměl říkat, od té chvíle neslyšel nic jiného, než aby jí to prozradil, a že je to nefér, když on to ví a ona ne. Upřímně se bavil nad tím, jak roztomile prosí, aby jí to řekl. Zavedl ji k autu, vyvalila oči nad tím, že je to jeho auta a spokojeně nasedla. Byl rád, že i taková maličkost se jí líbí na něm. A v duchu doufal, že to není to jediné, co se jí na něm líbí.
Vyrazila za město, když míjeli poslední domky, už byla netrpělivá. Proto zastavil a obvázal jí oči šátkem. To začala protestovat ještě mnohem víc. Když jí zavazoval oči, strašně jí toužil pohladit, byl tak blízko jejím nádherným vlasům, její tváři, ale neodvážil se. Po chvilce opět vyrazili a cestou si povídali. Vyprávěl jí, jak jí chtěl napsat, ale že si uvědomil, že na ní nemá číslo. Odpovědí mu bylo, že jestli tohle překvapení přežije, tak mu ho ráda dá. Usmál se. Pořád se musel usmívat, byla pro něho tak kouzelná a úžasná, že by to ani ve slovech nedokázal vyjádřit. Po chvilce začal zpomalovat, protože už se blížili k cíli. Zastavil a řekl jí, ať chvilku počká v autě, ale že jí prosí, ať si ten šátek nesundavá. I když byla nedočkavá, šátek si nechala. Vrátil se pro ní, pomohl jí opatrně z auta a vedl jí po cestě. Když jí sundal šátek, nemohla uvěřit vlastním očím. Nevěděla jak mu za to poděkovat a proto se na něj jen podívala a objala ho. Chvilku jí držel v náručí, pak jí trošku odtáhl, podíval se jí do očí a řekl „Miluju Tě.“