Anotace: Čtenářský deník - příběh o vztahu s velkým věkovým rozdílem. V poslední době čtu hodně knihy a mám chuť to s někým sdílení.
Sbírka: Čtenářský deník
Miluji, že knihy nás zanesou do nových realit, které v životě pozorujeme jen zdálky. Ráda čtu vztahové romány nebo novely. Jsou to spíš romance, protože jsem vdaná a hodně mi pomáhá, když mi někdo nastíní svět z jiné perspektivy.
Knížka, kterou jsem naposledy četla, je od Terezy Herzegové. Autorka má nádherný smysl pro humor a umí propojit mladou generaci s tou starou. Jedná se o knížky Schovávaná a Tichá pošta. Je to trilogie, ale na poslední knihu budu potřebovat více životních zkušeností, takže jsem četla jen tyto dvě.
Příběh se točí okolo vztahu mladé ženy kolem třicítky – Šárky – a jejího vztahu s Ivanem, který je krátce v důchodu. Nevěřila jsem, že by mě něco takového mohlo oslovit, ale autorka to podává tak věrně, že mi to vzalo dech.
Šárka zde představuje moji generaci, která je doširoka otevřená novým trendům a ideálům, a naše hrdinka se ve svém životě dost ztrácí. Zatímco Ivan je kotva v rozbouřeném moři – muž plný energie, i přestože je už v důchodu. Je úspěšným spisovatelem a hraje na saxofon ve své kapele.
V celém příběhu jde spíš o spojení duší. Šárka věří na další životy, ve kterých se s Ivanem opět shledá. Věří, že je to její pravá láska, jen se minuli o půl století. Ivan je víc realista – před Šárkou měl ženu, která už zemřela, a nevěří, že by s ním Šárka zůstala. Miluje ji, ale zároveň ji k sobě nechce poutat. Je si vědom, že je mladá a bude toužit po rodině a dětech, kterou on už má a další nechce – bojí se, že už tahle nic nenapíše.
Celý příběh se točí okolo otázky, zda by takový vztah mohl vůbec existovat. Šárčina rodina a přátelé se k tomu staví různě a ona se musí vyrovnat i s Ivanem, který ji miluje, ale vnímá jejich vztah spíš jako epizodní – než pochopí, že Šárka se usadila v jeho srdci a že je to jeho spřízněná duše.
Sama za sebe neznám v reálu vztah takového typu, který by vydržel. Tohle je však krásnou nadějí a ukázkou cesty, kterou se člověk může vydat.
A tak se ptám:
Co si člověk vybere? Spřízněnou duši, nebo tradici života a osobní cíle?A musí jít spřízněná duše nutně v souladu s našimi cíli?
Život je krátký – a tak, navzdory tomu, zda nějaký další existuje či nikoli, měli bychom ho žít podle svého srdce.