Voyer 1967

Voyer 1967

Anotace: *

Na klice dveří ve tvaru mořské panny, příliš oprýskané na to, aby se stala terčem zlodějů, visela pavoučí síť.
Naproti v oblouku zdi, nad panty přetékajícími rzí, měly hnízdo vlaštovky.
Černými korálky očí pozorně sledovaly, zda se chytí moucha, připraveny ulovit ji dříve než pavouk.

Na město se chtivě snášela tma. Osvětlené ulice čpěly romantikou.
Po jedné takové se loudal muž. Zdánlivě flegmaticky. Jeho oči zpod kšiltu bystře sledovaly okna domů. Měl v tom praxi. Vždy se najde skulina v zatemnění, poskytující vzrušující divadlo s nic netušícími herci.
Mám štěstí…pomyslel si, když stanul u domu s nízkými okny. Viděl dobře dovnitř, do místnosti.
U stolu stála žena. Světlo žárovky měkce objímalo její siluetu. Svlékala se. Uchopila do dlaní lem svetru, a jedním pomalým pohybem zvedla ruce. Látka se hrnula po břiše…stavěla jemné chloupky na kůži…odhalila pupík…zarazila se pod ňadry. Žena zatáhla silou. Ňadra se vyhoupla…bradavky ztmavly otěrem o látku…vztyčené. Vlasy se vymanily a jejich proudy spadaly na záda…na ramena. Zelektrizované…živé.
Muž se zachvěl vzrušením.
Ženiny prsty sjely na boky, vzaly s sebou kalhoty…kalhotky…přistály na zemi. Vystoupila z nich. Krásná. Hebce sametová.
Vzala houbu, namočila do umyvadla s vodou a začala se umývat.
Houba klouzala po dlouhém krku…čůrky vody stékaly po ňadrech…přes bradavky, které ji rozdělily do pramínků…sjely důlkem pupíku do jemné čárky kudrlinek chloupků v podbřišku. Třpytily se v nich. Proplétaly se….jiskřičky duhy…odtud cinkaly na zem...prskavě.
Houba třela jemnou kůži v podpaží…lehce přejela prsa…zavřela oči a zavzdychala. Neubránila se…prsty sklouzly po břiše do plátků mezi rozevřenýma nohama, kde bylo žhavo a mokro…bláznivě mokro…prsty potřísněné šťávou putovaly ven a k ústům…roztoužené rty je obemkly, přisály se kolem nich….

Na konci ulice kdosi zakašlal. Muž se zalekl. Otočil se od okna a rychlým krokem odcházel. V zádech mravenčení, chvějící se ruce v kapsách, napětí v rozkroku.


Vlaštovky usnuly. Znuděny marným čekáním. Kde nic není, ani pták nebere.
Autor Anděl, 02.04.2021
Přečteno 523x
Tipy 9
Poslední tipující: kaše, enigman, jitoush, Frr, jenommarie, Iva Husárková, mkinka
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

1967?
hezké čtení
Andělko

10.04.2021 20:59:38 | kaše

Děkuji:-) to je letopočet a opravdu se toto dělo:-) tehdy...

14.04.2021 20:30:57 | Anděl

Bylo to fajn
a teď už vím všechno
Hezký den
:-)

15.04.2021 10:08:43 | kaše

Díky:-)

09.05.2021 18:59:42 | Anděl

pardon za ten kašel...chtěl jsem probrat ty vlaštovky...

06.04.2021 18:08:56 | enigman

:-)))

14.04.2021 20:31:33 | Anděl

......Takto "živě"to umíš napsat jen Ty....libuji si v Tvých vyjadřovacích schopnostech vtisknutých do Tvých prozaických děl....ať je to na kterékoliv téma....Ji./úsměv/

03.04.2021 11:54:16 | jitoush

děkuji mnohokrát - potěšilo!

14.04.2021 20:31:55 | Anděl

NÁDHERNĚ jsi to napsala Andělinko...A VÍTEJ OPĚT NA LITERU..:-d*

03.04.2021 10:19:13 | Frr

velmi něžné a vzrušující skoro jsem nedýchala nádherně ST :-))

03.04.2021 03:42:05 | Iva Husárková

Děkuji mnohokrát! Potěšilo moc!

14.04.2021 20:32:18 | Anděl

pohodový a klidný den Modrásku :-))

15.04.2021 03:37:04 | Iva Husárková

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí