Anotace: Psáno: 4.10.2007 Tato báseň je věnována malému Marečkovi, jednomu ze slovenských dvojčat, které oddělili. Svůj boj o život dnes prohrál, byl pět měsíců stárý.
Byl to přesně rok,
Co byl ten ošklivý hrob.
Chodili kolem něj obloukem,
Byl v něm někdo malinkej.
Měl jen dřevěný kříž,
Který rychle ztruchnivil.
Nikdo k němu nechodil,
Nikomu se nehodil.
Ale pak se objevila ta osoba,
Chodila stále dokola.
Padla před něj na kolena,
Celou dobu proplakala.
Byl to její syn,
Který krátce žil.
Boj v nemocnici prohrál,
A v půli roce skonal.
Žena se dlouho vzpamatovávala,
A hrob syna pak vyhledala.
Poslední slzy uronila,
A dítě řádně uložila.
Dnes je to nádherný hrobeček,
Plný hraček a kytiček.
Svíčky na něm jen září,
Smutný příběh doprovází…
12.01.2015 12:04:41 Majrenka
Tvůj příběh má své kouzlo. Takové téma je třeba zveřejnit... báseň je ale trošku kostrbatá.. chtělo by to vepsat víc do hloubky .. nemusí se nutně vše rýmovat ;-)
12.01.2015 13:02:12 Amelie M.
souhlasím.. víc psát netřeba.. na ten příběh si pamatuji, držela jsem jim pěsti..