Když ztratíte víru, je to to nejhorší, co se může stát. Ztratíte víru ve vše, v co jste věřili, ve všechny komu jste věřili. A je jedno, jestli se jedná o neznámé nebo o přátele. Stane se, že vám někdo ublíží. A vy už máte strach komukoli věřit. Proč? Protože si myslíte, že to je jistý druh obrany. "Nebudu nikomu věřit, aby mi nemohl ublížit, aby mě nemohl zklamat." Snažíte se držet si od všech lidí ostup. Nikoho si nepouštět k tělu. Uzavíráte se před světem, možná se začínáte lidí bát. Ve společnosti se začínáte cítit špatně.
Najednou cítíte, pokud jste schopni ještě něco cítit, že je všechno špatně. Že to VY jste ti špatní. Jednou se přestanete chovat tak, jak je to u vás běžné a najednou to prý nejste vy. Najednou, jste ti hrozní a špatní...
Těžké poznat, jestli já jsem "špatný", nebo ti ostatní. Spousta "běžných" věcí je špatných, ale společensky "tolerovaných". Záleží na úhlu pohledu. A i ten bývá pokřivený. Pak ztrácíme víru. Příznak dnešní postmoderní doby.
16.06.2016 11:11:58 | Lighter
Víra nebo naděje? Sebevědomí nebo pokora? Časem přijdou odpovědi..
15.06.2016 21:24:08 | Petr Jan
....ale podstatné je si to přiznat !!!! je to často porodní bolestí té víry pravé /nové/, jež přijde...ST*
15.06.2016 20:52:10 | Frr
V životě je důležité hledat ty, kteří jsou schopní porozumět a hlavně se neuzavírat před světem. Ten zbytek prostě vyškrtnout a nevnímat ;). Hlavně neztratit víru! ;)
15.06.2016 20:49:54 | Kubíno