Bílá místnost

Hledím do zdi
přemýšlím nad životem
hledím do tmy
srdce se ozývá tlukotem

Místnost bílá
je v mých snech
pro mě neznalá
obavy mám teď

Člověk v bílém plášti
skláněl se nade mnou
na druhé straně popravčí
a lidé s tváří prázdnou

Maminčiny slzy
po tváři stékali
v hlavě se mi ztrácí
ty hlasy co říkali

Jako by mi někdo do srdce zapíchl osten
když se pak probudím a zjistím
že to nebyl sen..