Bílá místnost

Bílá místnost

Hledím do zdi
přemýšlím nad životem
hledím do tmy
srdce se ozývá tlukotem

Místnost bílá
je v mých snech
pro mě neznalá
obavy mám teď

Člověk v bílém plášti
skláněl se nade mnou
na druhé straně popravčí
a lidé s tváří prázdnou

Maminčiny slzy
po tváři stékali
v hlavě se mi ztrácí
ty hlasy co říkali

Jako by mi někdo do srdce zapíchl osten
když se pak probudím a zjistím
že to nebyl sen..
Autor Vern, 23.04.2019
Přečteno 252x
Tipy 4
Poslední tipující: Krahujec, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

je třeba mluvit opravdu upřímně. Nevymýšlet si. Pak může i malá autorka napsat báseň. Tohle však jistě není pravda s tím popravčím že ne?

24.04.2019 08:14:11 | Karel Koryntka

Já myslela, že básně jsou hlavně o vymýšlení. Baví mě takhle psát, ovšem tvůj názor ti neberu. :)

24.04.2019 13:25:53 | Vern

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 | Facebook, Twitter