Bílá rakev

Ruce mám sepjaté, na hrudi obrázky, takhle jsem dopadl, když hrál jsem si s oblázky. Únava na chvilku přemohla maminku, víčka ji klesají, hlava ji padá,sen krásný má, jak mě má ráda. Proud vody podlomil kolena, nemohu dýchat, voda je studená. Smrt černá drží mě v náručí, probuď se, mamince poručí. Tady máš,vracím Ti syna, pamatuj, že Ty jsi tím vinna. Bílá rakev namísto oblázků, nevěří maminka na Boha, nevěří na lásku.